Zavřít
Menu
Poslání rodiny Lobkowiczů

Burnacini

Burnacini: Všestranný umělec, který předběhl dobu

Pokoj Piranesi – Lobkowiczký palác, 18. 12. 2017 – 16. 03. 2018

Nová krátkodobá výstava Lobkowiczké knihovny představí dvě rytiny zobrazující velkolepé scénické návrhy císařského architekta a divadelního inženýra Ludovica Ottavia Burnaciniho (1636–1707). Rytiny jsou součástí reprezentativních tištěných libret k festám teatrale Il pomo d’oro (1668) a La monarchia latina trionfante (1678).

Ludovico Ottavio Burnacini (1636–1707) pocházel z Mantovy. Jeho otec, Giovanni, byl jedním z prvních významných divadelních architektů barokní epochy. Jestliže Giovanni společně s dalšími italskými architekty konsolidoval barokní scénografické postupy, jeho syn Ludovico je dovedl k vrcholu. Po svém otci rovněž podělil talent na konstruování nejrůznějších divadelních strojů, které na scénách vytvářely barokem tolik žádané iluzivní efekty a „zázraky“. Svůj život spojil s císařským dvorem ve Vídni, kam odešel s otcem a strýcem roku 1651.

Dvůr si potrpěl na nákladné alegorické festivity, a to zejména z reprezentačních důvodů. Nemalý podíl na tom však měla výrazná hudbymilovnost Habsburků, stejně jako císařovna Eleonora z rodu Gonzaga (1598–1655). Ta si z rodné Itálie přinesla zvyk slavit významné události v životě rodiny hudebně-dramatickými představeními. Tak bylo během roku uvedeno vždy několik serenat, drammat per musica, feste teatrali, apod., které vynikaly obrovskou vnější nádherou i náročnými pěveckými čísly. Burnaciniho ranou práci pro císařský dvůr reprezentují snad jeho nejslavnější návrhy scén pro festu teatrale Il Pomo d’oro s hudbou Pietra Antonia Cestiho (1623–1669). Později Burnacini spolupracoval s císařským kapelníkem Antoniem Draghim (1634/35–1700) a libretistou Nicolò Minatem (1627–1698); vytvořili umělecké trio, jež v posledních desetiletích 17. století připravovalo většinu dvorních představení – světských i duchovních. Burnacini krom těchto aktivit navrhoval rovněž kostýmy, ale také některé městské stavby. Vedle scénických návrhů je velkolepým pomníkem autorovy nevyčerpatelné invence také monumentální sloup Nejsvětější Trojice na vídeňské ulici Graben, který byl dokončen roku 1694 jako upomínka na velkou epidemii moru v letech 1679–1680.

Ludovico Ottavio Burnacini (1636–1707) pocházel z Mantovy. Jeho otec, Giovanni, byl jedním z prvních velkých divadelních architektů barokní epochy. Jestliže Giovanni společně s dalšími italskými architekty konsolidoval barokní scénografické postupy, jeho syn Ludovico je dovedl k vrcholu. Po svém otci rovněž podělil talent na konstruování nejrůznějších divadelních strojů, které na scénách vytvářely barokem tolik žádané iluzivní efekty a „zázraky“. Svůj život spojil s císařským dvorem ve Vídni, kam odešel s otcem a strýcem roku 1651.

Dvůr si potrpěl na nákladné alegorické festivity, a to zejména z reprezentačních důvodů. Nemalý podíl na tom však měla výrazná hudbymilovnost Habsburků, stejně jako císařovna Eleonora z rodu Gonzaga (1598–1655). Ta si z rodné Itálie přinesla zvyk slavit významné události v životě rodiny hudebnědramatickými představeními. Tak bylo během roku uvedeno několik serenat, drammat per musica, feste teatrali, apod., které vynikaly obrovskou vnější nádherou i náročnými pěveckými čísly. Burnaciniho ranou práci pro císařský dvůr reprezentují snad jeho nejslavnější návrhy scén pro festu teatrale Il Pomo d’oro s hudbou Pietra Antonia Cestiho (1623–1669). Společně s kapelníkem císařovny vdovy a pozdějším císařským kapelníkem Antoniem Draghim (1634/35–1700) a libretistou Nicolò Minatem (1627–1698) vytvořili umělecké trio, jež v posledních desetiletích 17. století připravovalo většinu dvorních představení – světských i duchovních. Burnacini krom těchto aktivit navrhoval rovněž kostýmy, ale také některé městské stavby a fortifikace.

Vedle scénických návrhů je velkolepým pomníkem autorovy nevyčerpatelné invence také monumentální sloup Nejsvětější Trojice na vídeňské ulici Graben, který byl dokončen roku 1693 jako upomínka na velkou epidemii moru v letech 1679–1680.

Il Pomo d’oro

Provedení festy teatrale (divadelní slavnosti) Il Pomo d’oro bývá označováno za nejvelkolepější operní představení všech dob. Dílo bylo připravováno k oslavám svatby císaře Leopolda I. s Markétou Terezou Španělskou. Ta se konala roku 1666, avšak kvůli řadě peripetií zazněla festa teprve k příležitosti 17. narozenin císařovny Markéty Terezy v divadle „auf der Cortina“. Kvůli své více jak osmihodinové délce bylo představení rozděleno do dvou večerů – 12. a 14. července 1668.

Námět díla vychází z bájného příběhu o Paridově soudu. Bohyně sváru vhodí během hostiny bohů na svatbě Thetis a Pélea mezi hodující zlaté jablko s nápisem „té nejkrásnější“. Juno, Venuše a Pallas se nemohou dohodnout, které z nich tedy jablko náleží. Celý spor má rozhodnout trójský princ Paris. Ten předá jablko Venuši. V představení jsou postupně líčeny další události této historie. V závěru spletitého děje ukončí vládce bohů Jupiter všechny spory a předá zlaté jablko ženě nad bohyně krásnější – císařovně Markétě Tereze. Pro provedení festy vyžadující řadu divadelních efektů vytvořil Burnacini celkem 24 scénických návrhů využívajících veškerých možností barokní iluzivní scény a oplývajících důmyslnou mašinerií. Z nebes se tak snášely celé sbory božstev, ve vlnobití se potápěly koráby, hradby a věže obléhaného města se bortily na otevřené scéně, zatímco kolem projížděli vojáci na slonech, apod.

_DSC6117

La Monarchia Latina Trionfante

Jedním z nejpalčivějších problémů první poloviny vlády císaře Leopolda I. byl chybějící mužský potomek, který by se po Leopoldově smrti chopil vlády. Z prvních dvou císařových manželství se dospělosti dožila pouze dcera Marie Antonie (1669–1692). Roku 1676 se císař oženil potřetí, tentokrát s Eleonorou Magdalenou Falcko-Neuburskou (1655–1720). Dva roky poté se páru narodil dlouho očekávaný syn Josef, který později vládl jako císař Josef I. Není tedy divu, že byla pro tuto příležitost zkomponovaná velkolepá festa musicale s názvem La Monarchia Latina Trionfante. Dílo vytvořila a nastudovala trojice autorů Draghi, Minato a Burnacini. Zaznělo stejně jako Il Pomo d’oro v divadle „auf der Cortina“, a to 8. října 1678.

V tomto jednoaktovém představení je jako v jiných holdovacích skladbách dějová linie pouze vedlejší složkou. Hlavním účelem je velebit vládnoucí rod a novorozeného arcivévodu – budoucího vládce impéria. To vše se děje prostřednictvím božstev a alegorických postav na pozadí historie triumfujícího antického římského císařství. Svojí koncepcí, obrovskými scénami s použitím exotických zvířat, množstvím divadelní mašinerie a v neposlední řadě místem uvedení, bylo toto představení poslední reminiscencí na uvedení festy Il Pomo d’oro.

burnacini_la monarchia

Zpět

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace